Malí stavitelé, pozor! Tuhle omalovánku bagru si zamilují všechny děti, které milují velké stroje a dobrodružství na stavbě.
🎨 Co omalovánka rozvíjí?
✅ Jemnou motoriku
✅ Představivost a fantazii
✅ Zájem o techniku a svět kolem nás
Stačí pár pastelek a dítě se může ponořit do světa bagrů a buldozerů – bez registrace, bez čekání, zdarma ke stažení. Omalovánka je jednoduchá, takže se hodí i pro menší děti.
🚧 Připravit? Tisknout? Tvořit!
Pohádka o bagru Bobíkovi
Byl jednou jeden veselý bagr, který se jmenoval Bobík. Měl velkou lžíci na přední straně, kterou mohl zvedat a spouštět, a podvozek s pásy, se kterými jezdil po staveništi jako po másle. Bobík nebyl jen tak ledajaký bagr. Měl kouzelný úsměv, který rozzářil každé ráno, když se probouzel.
Každé ráno, když sluníčko začalo hřát, Bobík se probudil. „Ranní cvičení!“ řekl si, a začal hýbat svou velkou lžící nahoru a dolů, nahoru a dolů. „Dobré ráno, lžíce!“ a pak se rozjel a jeho pásy cvakaly: „Cvak, cvak, cvak!“ A to bylo znamení, že začíná den plný práce a dobrodružství.
Bobík měl jeden velký sen. Chtěl postavit to největší a nejlepší dětské hřiště na světě. Hřiště, kde by si mohly hrát všechny děti z celého okolí. To byl jeho cíl a věděl, že k tomu potřebuje pomoc.
Jednoho dne potkal náklaďák. Náklaďák se jmenoval Tonda a měl velký nákladový prostor. „Ahoj, Tondo!“ zavolal na něj Bobík. „Moc tě potřebuju! Pomůžeš mi postavit hřiště snů?“ Tonda se rozesmál. „Jasně, Bobíku! Jsem tu, abych převážel písek a kamení. Jen mi ukaž, kam mám jet!“ A tak Bobík svou velkou lžící nabíral písek a sypal ho Tondovi do korby. Tonda ho pak odvážel na místo, kde mělo být hřiště. „Kop, kop, syp, syp!“ byla jejich pracovní písnička.
Když měli hotovou první část, přijel jeřáb Jára. Jára byl vysoký a silný a měl obrovský hák. „Ahoj, kluci!“ zavolal Jára. „Přivezli jste mi materiál na stavbu skluzavky? Už se nemůžu dočkat, až ji postavím!“ Jára pomocí háku zvedal těžké dřevěné desky a skládal je na sebe, aby vznikla velká, barevná skluzavka. Bobík se na něj usmíval, jak pracuje.
Den se pomalu chýlil ke konci. Hřiště už bylo skoro hotové. Byla tam pískoviště, houpačky a ta největší skluzavka na světě! Bobík si spokojeně sedl na hromadu písku a pozoroval svou práci. Byl unavený, ale moc šťastný. Věděl, že pro děti udělal něco krásného.
Když bylo hotovo, přijely děti. Jejich oči zářily radostí, když viděly, co pro ně Bobík a jeho kamarádi postavili. Houpaly se, klouzaly se a stavěly hrady z písku. A Bobík se na ně usmíval a cítil se jako nejšťastnější bagr na světě.
Úkoly pro malé šikulky
Názorně ukaž:
Kratší verze pro malé neposedy
Byl jednou jeden veselý bagr, který se jmenoval Bobík. Měl velkou lžíci a veselý úsměv. Každé ráno si řekl: „Ranní cvičení!“ a začal hýbat svou lžící nahoru a dolů. Bobík měl velký sen. Chtěl postavit hřiště pro všechny děti. Věděl, že na to sám nestačí, a tak poprosil kamaráda, náklaďák Tondu, o pomoc. Spolu sypali písek a kamení. „Kop, kop, syp, syp!“ zpívali si při práci. Pak přijel vysoký jeřáb Jára. Jára jim pomohl s těžkými deskami a postavil tu největší skluzavku na světě. Když bylo hřiště hotové, přijely si hrát děti. Jejich oči zářily radostí. Bobík se na ně usmíval, byl moc šťastný, že mohl pomoci.
Teď jsi na řadě ty, malý umělče
Vidíš Bobíka na omalovánce? On se na tebe moc usmívá a čeká, až ho vybarvíš! Jakou barvu má asi Bobík? Je žlutý? Nebo je oranžový? A jeho pásy, ty mohou být šedé, a jeho kabina třeba modrá. A co ta lžíce? Ta je určitě taky barevná! Vezmi si pastelky a vdechni Bobíkovi život. Vytvoř z něj ten nejkrásnější bagr na světě! A nezapomeň, že se na tebe bude usmívat pokaždé, když se na něj podíváš.
