Ahoj, malí sportovci a milovníci přírody! Tahle krásná liška, jménem Liána, je důkazem, že učení nemusí být nuda a že největší dobrodružství někdy přichází, když se naučíme číst. Ponořte se do příběhu o lišce, která zjistila, že čtení je vlastně nejlepší tělocvik pro mozek!
🎨 Co omalovánka rozvíjí?
✅ Jemnou motoriku a koncentraci
✅ Touhu po pohybu a aktivním životě
✅ Pochopení důležitosti čtení
Stačí vytisknout, vzít si pastelky a pomoct Liáně vybarvit její dobrodružství v rozkvetlé přírodě – bez registrace, bez čekání, zdarma ke stažení.
🦊 Pohádka o lišce Liáně, která utekla ze školy
🌳 V hlubokém lese, kde slunce tančilo mezi větvemi a mech byl měkký jako polštář, žila liška jménem Liána. Byla rychlá jako vítr 💨, chytrá jako jiskra 🔥 a nikdy dlouho nevydržela v klidu.
Každé ráno trénovala:
🏃♀️ pět skoků přes lesní potůček,
🤸 deset kotoulů přes padlý kmen
🎯 a mistrovský balanc na mokrých kamenech.
„Pohyb je život!“ smála se, zatímco jí vítr čechral huňatý ocas. Ale i ta nejdivočejší liška v lese musela chodit do školy. A to Liána přímo nesnášela! 😩 Tam seděli zajíci, ježci i myšky a poslouchali pana Jezevce, který na tabuli psal písmenka. „A teď slovo ne-be,“ zabručel. Liána zívla. „Nebe? To je přece venku! 🌤️ Proč o něm jen číst, když ho můžu vidět?“ A tak, jedno pondělí, když slunce lákalo ven a Jezevec otočil stránku, Liána to už nevydržela. Šup! Proklouzla oknem 🪟a zmizela mezi stromy „Nač mi bude čtení?“ šeptala si. „V lese stačí umět číst stopy a vítr!“ 🍃
Liána běžela dál než kdy dřív. Stromy houstly, potoky se měnily v rokle. A pak ji něco zaujalo. Starý dřevěný plot s deskou uprostřed. Byla tam napsaná slova, která nedávala smysl. Liána neuměla číst. Ale deska přece jen visela jako výzva. „Ha! Další překážka!“ zasmála se a podlezla ji. V tu chvíli se pod ní zem prolomila! 😱 Zaječela a spadla do tmavé jámy. Byla hluboká, kluzká a tichá. Jen kapky vody dopadaly na dno jako tikot hodin.
Nad lesem právě kroužil Orel Olmo, moudrý strážce oblohy. Měl oči tak ostré, že viděl i myš pod listem. Když zahlédl zrzavou skvrnu v jámě, okamžitě přiletěl. „Liáno,“ zahoukal, „nečetla jsi ceduli?“ „Já… neumím číst taková slova,“ pípla liška. „Umím číst jen stopy.“ Olmo se zasmál. „Stopař, který nerozumí značkám. To je jako běžet s ocáskem přes oči.“ 😅 Shodil jí dolů pevný kořen. Liána se po něm vyšplhala ven, celá zablácená, ale šťastná. „Děkuju, Olmo,“ vydechla.
Orel se pousmál. „Chceš vidět místo, kde se učení hýbe stejně jako ty?“ A než stačila odpovědět, zvedl se vítr. Olmo roztáhl křídla a vzlétl s Liánou vysoko nad stromy. 🌬️ Z výšky uviděla kouzelné místo. Lesní mýtinu, kde zvířátka cvičila a učila se zároveň! Učili se písmenka napsaná na obřích kamenech 🪨, balancovali na větvích 🌳 a mezi slovy dělali dřepy, přeskoky i otočky.
Když přistáli, přišla k nim učitelka Vydra s úsměvem od ucha k uchu: „Vítej, Liáno! Tady se učíme hlavou i tělem. Písmena nám pomáhají číst mapy, značky i příběhy, které se schovávají v přírodě.“ Liána se rozhlédla, usmála se a řekla: „Tak tohle je škola pro mě!“ 😍
Od té chvíle byla každá lekce dobrodružství. Skákala, běhala, četla a zjistila, že písmenka jsou klíče k ještě větším tajemstvím světa. 🔑Už nikdy neutekla z hodiny, protože pochopila, že když se naučí číst nejen stopy, ale i slova, můžeš se stát skutečným objevitelem. 🌍💫
Krátká verze pro malé neposedy
Liška Liána 🦊 milovala skákání a běhání, ale školu nesnášela. Jednoho dne utekla ven, až k rokli, kde si nevšimla varovné cedule ⚠️ a spadla do díry! Zachránil ji moudrý orel Olmo 🦅, který ji vzal do školy pod širým nebem. Tam se zvířátka učila číst i cvičit zároveň! 🤸♀️📚 Liána zjistila, že čtení může být dobrodružství. Stačí ho dělat srdcem a trochou pohybu. 💛
Úkoly pro malé čtenáře a malíře:
