Malí stavitelé, pozor! Tahle omalovánka bagru je jako stvořená pro všechny děti, které milují velké stroje, stavebnictví a dobrodružství na stavbě. 🚧
🎨 Co omalovánka rozvíjí?
✅ Jemnou motoriku
✅ Představivost a fantazii
✅ Zájem o techniku a svět kolem nás
Není nic lepšího než pár pastelek, díky kterým se dítě může ponořit do světa buldozerů, jeřábů a bagrů. Bez registrace, bez čekání, zdarma ke stažení. Omalovánka je jednoduchá, takže se hodí i pro menší děti.
Příběh o bagru Frantíkovi a kouzelné stavbě
Byl jednou jeden silný bagr jménem Frantík, který měl velkou, širokou lžíci na přední straně a čtyři obrovská, kulatá kola. Nebyl to ledajaký bagr. Měl v sobě veselý motor, který zpíval píseň pokaždé, když se probouzel. „Brum, brum, brum!“ zpíval. A to byl signál, že začíná den plný práce a velkých plánů.
Frantík měl velký sen. Chtěl postavit něco opravdu zvláštního. Nechtěl jen kopat díry, nebo srovnávat hlínu. Chtěl postavit hrad. A ne ledajaký. Ale hrad, který by byl jen z písku. Pískový hrad, který by se tyčil až do nebe. Věděl, že k tomu potřebuje pomoc, protože sám by to nezvládl.
Jednoho rána, když se probudil, se vydal na pláž. Tam se setkal s velkým, silným náklaďákem. Jmenoval se Tonda a měl velkou rovnou korbu. „Ahoj, Tondo,“ zavolal na něj Frantík. „Potřebuju tvoji pomoc! Pomůžeš mi postavit největší pískový hrad na světě?“ Tonda se zasmál a pokýval svou velkou korbou. „Jasně, Frantíku, jsem tady pro tebe. Já budu vozit materiál a ty budeš kopat!“
Frantík se usmíval, jak Tonda pracuje. Byl to skvělý pomocník. Potom, co Tonda odvezl velké hromady písku, se objevil další kamarád. Malý jeřáb Jára. Jára měl obrovský hák. „Co tady děláte?“ zeptal se Jára. „Stavíme hrad,“ odpověděl Frantík. „Ale jak ho postavíme, aby držel pohromadě?“ A tak Jára začal zvedat a přenášet velké kameny, které by mohli použít jako základy hradu. „Hop, hop, syp, syp!“ byla jejich pracovní písnička.
Den se pomalu chýlil ke konci. Hrad už byl skoro hotový. Měl vysoké věže, bránu a velkou zahradu. A co bylo nejlepší? Byl celý z písku! Frantík si spokojeně sedl na hromadu písku a pozoroval svou práci. Byl unavený, ale moc šťastný. Věděl, že pro děti udělal něco krásného.
Když bylo hotovo, děti z celého města se přišly podívat na hrad. Jejich oči zářily radostí, když viděly, co pro ně Frantík, Tonda a Jára postavili. Běhaly po hradu, hrály si ve věžích a stavěly si menší hrady v jeho zahradě. Frantík se na ně usmíval a cítil se jako ten nejšťastnější bagr na světě.
Krátká verze pro malé neposedy
Byl jednou jeden veselý bagr, který se jmenoval Frantík. Měl velkou lžíci a veselý motor. Každé ráno si řekl: „Brum, brum, brum!“ a vydal se za dobrodružstvím. Frantík měl velký sen. Chtěl postavit hrad pro všechny děti. Věděl, že na to sám nestačí, a tak poprosil kamaráda, náklaďák Tondu, o pomoc. Společně sypali písek a kamení. „Hop, hop, syp, syp!“ zpívali si při práci. Pak přijel jeřáb Jára, který jim pomohl s velkými kameny, které sloužily jako základy. Když byl hrad hotový, přijely si hrát děti. Jejich oči zářily radostí. Frantík se na ně usmíval, byl moc šťastný, že mohl pomoci.
Úkoly pro malé čtenáře a malíře:
