Hledáš jednoduchou a přehlednou omalovánku pejska pro malé děti? Tento veselý pejsek v tričku je ideální pro batolata i školkáčky.
🎨 Co omalovánka rozvíjí?
✅ Jemnou motoriku
✅ Soustředění
✅ Lásku ke zvířatům
Stačí tisknout a začít barvit!
Příběh pejska Maxíka
Na okraji malé vesničky, kde se louky rozprostíraly jako zelené koberce a květiny tančily ve větru, žil malý pejsek jménem Maxík. Maxík nebyl obyčejný pes. Měl hladkou srst a veliké, kulaté oči, které zářily radostí. Na krku nosil tričko, které mu maminka ušila. Bylo pohodlné a měkké. Maxík si ho občas schválně přetáhl přes uši, aby vypadal ještě legračněji.
Jedno ráno se Maxík probudil za zvuku zpívajících ptáčků. Sluníčko vystrčilo své zlaté paprsky a jemně hladilo jeho uši. Maxík se protáhl, zívl a roztáhl packy dopředu. „Dnes bude báječný den!“ zaštěkal radostně. A hned se vydal na svou oblíbenou louku za domem.
Louka byla posetá květinami všech barev – modré, žluté, červené, bílé. Motýli poletovali sem a tam a Maxík chtěl všechny přivítat. Nejprve se zastavil u velkého kopretinového květu. Zvedl hlavu a očichal jeho jemnou vůni. „Ahoj, kopretino! Jsi dnes krásná!“ zamumlal Maxík. Květina se lehce zavlnila ve větru, jako by mu kývala na pozdrav.
Maxík pak objevil malý, kulatý kámen. „Hmm, ten by mohl být zajímavý,“ pomyslel si a jemně ho strčil čumáčkem. Kámen se kutálel po trávě a Maxík za ním pobíhal. Jeho ocásek se vrtěl sem a tam a tričko mu při běhu vlálo. Najednou uviděl něco třpytivého – malý brouček s lesklým hřbetem, který se pomalu plazil po stéble trávy. „Ahoj, broučku! Chceš si se mnou hrát?“ Maxík se opatrně přiblížil, aby broučka nevyplašil. Brouček se schoval do listu, ale Maxík ho pozoroval s úsměvem.
Po chvíli se Maxík rozhodl, že si udělá přestávku. Sedl si doprostřed louky a položil hlavu na tlapky. Tráva byla měkká a voněla svěže. Sluníčko mu hladilo srst a lehký vánek poletoval kolem něj. Zavřel oči a poslouchal zvuky přírody. Zpěv ptáků, šumění listí a cinkání malého zvonečku na krku sousedního psa, který se procházel poblíž.
Když otevřel oči, spatřil malou holčičku s košíkem květin. Přistoupila k němu a řekla: „Ahoj, pejsku! Chceš mi pomoct nasbírat květiny?“ Maxík štěkl radostně a pomohl jí hledat ty nejkrásnější květy. Společně nasbírali červené máky, modré zvonky a žluté pampelišky. Holčička mu hladila hlavičku a Maxík cítil, jak je šťastný, že může být užitečný. Pak si všiml něčeho zvláštního. Malý mravenec nesl list, který byl mnohem větší než on sám. Maxík se naklonil blíž a sledoval jeho cestu. „Jsi opravdu pracovitý, malý kamaráde,“ zamumlal Maxík a jemně mravence pozoroval, až zmizel mezi stébly trávy.
Odpoledne se sluníčko začalo pomalu sklánět a louka se proměnila do zlatavých odstínů. Maxík se cítil unavený, ale šťastný. Vrátil se k domku a uvelebil se na své oblíbené dece. Přemýšlel o dnešních dobrodružstvích – o motýlech, květinách, broučcích a holčičce, která ho pozdravila. „To byl opravdu krásný den,“ zamumlal a zavřel oči. Než usnul, přemýšlel o zítřku. „Zítra mě čekají nová dobrodružství. Možná najdu nového kamaráda, nebo objevíme tajemství ukryté v louce. A já budu připraven, protože s tričkem a s úsměvem je každý den lepší.“ A tak Maxík usnul, zatímco měkké paprsky slunce ho hladily a louka tiše šuměla kolem něj.
Krátká verze pro malé neposedy
Byl jednou jeden malý pejsek, který se jmenoval Maxík. Měl velký, veselý obličej a na krku nosil tričko. Jednoho rána se probudil, zavrtěl ocáskem a řekl si: „Dnes bude báječný den!“
Vydal se na velkou, zelenou louku. Tam poletovali motýli, tančily květiny a broučci lezli po trávě. „Ahoj, kamarádi! Budeme si hrát?“ zaštěkal radostně.
Maxík se honil za motýly, honil se s broučky a vrtěl ocáskem, až najednou uviděl malou holčičku s košíkem. Holčička si s ním začala hrát a hladila ho po hlavě. Maxík byl moc šťastný.
Když se sluníčko začalo schovávat, Maxík se vrátil domů. Lehl si na deku, unavený, ale moc šťastný. „To byl krásný den,“ zamumlal a usnul.
Úkoly pro malé čtenáře a malíře:
