Ahoj, milovníci psů a dobrodruzi! Připravte si pastelky a ponořte se do světa, kde se každá tůra stává nezapomenutelným zážitkem. Tahle omalovánka s nádhernou border kolií je jako stvořená pro všechny, kteří milují přírodu, hory a ty nejlepší psí kamarády.
🎨 Co omalovánka rozvíjí?
✅ Jemnou motoriku
✅ Kreativitu a smysl pro detail
✅ Lásku ke zvířatům a přírodě
Stačí vytisknout a můžete začít tvořit. Žádná registrace, žádné složitosti – jen pastelky a radost z barvení. Omalovánka je navržena s láskou, aby podpořila rozvoj vašeho dítěte a přivedla ho do světa, kde jsou hory a dobrodružství.
🐕 Příběh o pejskovi Maxovi, který se zamiloval do hor
V malé dřevěné chaloupce na okraji lesa žil chytrý pes jménem Max. Byl to border kolie s černobílou srstí, která se leskla jako hedvábí, a s očima zářícíma jako dvě hvězdičky. Max miloval klidná odpoledne u krbu a teplou deku, pod kterou se mohl schoulit. Venku mohlo pršet, foukat vítr nebo dokonce sněžit – Max byl nejšťastnější, když slyšel praskání dřeva v kamnech a cítil vůni čaje své paničky Julie.
Jenže Julie měla jiný plán. „Maxi,“ řekla jednoho rána s jiskrou v oku, „dneska půjdeme na výlet. Do hor!“ Max zamrkal, otočil se na druhý bok a doufal, že to byl jen zlý sen. Ale nebyl. Za chvíli měl na sobě psí pláštěnku a stál na prahu chaloupky, zatímco studený vítr mu cuchal uši. „Ne,“ pomyslel si Max, „tohle se mi rozhodně nebude líbit.“
První výlety byly pro Maxe utrpením. Déšť mu stékal po čumáku, bláto mu zalepilo packy a Julie ho pořád povzbuzovala: „No tak, Maxi, pojď! Jen kousek dál!“ Max si občas sedl doprostřed cesty, otočil k ní svoje velké oči a tvářil se, že je nejnešťastnější pes na světě. Ale Julie to nevzdávala.
Jednoho dne, kdy vítr hvízdal mezi stromy a hory byly zahalené v mlze, se něco změnilo. Max už zase supěl do kopce, když mu kolem čumáku zavoněl čerstvý sníh. Zvedl hlavu a uviděl, jak se mraky roztrhly a sluneční paprsky ozářily horský vrchol. Najednou svět vypadal jako z pohádky – třpytící se sníh, ticho a klid, který přerušovalo jen Julčino veselé: „Vidíš, Maxi? Stálo to za to!“
A Max najednou cítil, jak mu srdce poskočilo radostí. Rozběhl se kupředu, skákal přes kameny a vesele štěkal do větru. Hory, které mu dřív připadaly jako velký nepřítel, se staly jeho hřištěm.
Od té doby byl každý výlet dobrodružstvím. Max se naučil běhat po úzkých stezkách, čichat k borovicím a poslouchat zpěv horských potůčků. A pak přišel den, který Maxovi změnil život ještě víc.
Bylo to v chladné ráno, kdy déšť bubnoval na kapuci jeho pláštěnky. Julie šla pár kroků před ním, když Max náhle zaslechl zoufalé pípání. Zastavil se, zvedl uši a vyrazil do houští. Tam, pod mokrými listy, seděl maličký ptáček. Zřejmě vypadl z hnízda a třásl se zimou.
Max se k němu opatrně sklonil. „Neboj,“ zaštěkal tiše a jemně ho vzal do své tlamky. Julie přiběhla a pomohla mu najít strom s hnízdem vysoko nad cestou. Max se postavil na zadní a s Julčinou pomocí vrátil ptáčka zpět. Malý opeřenec pípnutím poděkoval, jako by říkal: „Jsi můj hrdina!“
Když se Max večer stočil u krbu, byl celý mokrý a unavený, ale v jeho očích zářila hrdost. Už to nebyl jen gaučový pes – stal se z něj statečný horský průzkumník a ochránce. Od toho dne už se nebál ani bouřky, ani deště. Věděl totiž, že každý nový výlet přináší nové dobrodružství.
A tak, když příště Julie zavolala: „Maxi, jdeme na túru!“, Max už nevzdychal. Jen zavrtěl ocasem a vyrazil ke dveřím. Protože někde tam venku, v horách, na něj možná čekalo další malé zvířátko, kterému mohl pomoci. A Max měl rád dobré skutky stejně jako slunečné odpoledne u krbu.
Krátká verze pro malé neposedy
V chaloupce pod horami žil chytrý pejsek Max. Nejraději ležel u krbu a poslouchal praskání dřeva. Jenže jeho panička Julie měla jiný nápad – chtěla chodit na túry. Ze začátku Max nechtěl. Déšť mu kapkal na čumák a vítr mu cuchal srst. Ale jednoho dne se mu otevřel výhled na zasněžené vrcholky a Max se rozběhl jako vítr. Od té chvíle si hory zamiloval. Jednou v hustém dešti našel pod keřem malého ptáčka. Jemně ho vzal do tlamky a s Julčinou pomocí ho vrátil do hnízda. Ptáček tiše zapípal: „Děkuju!“ A Max byl pyšný, že pomohl. Od té doby Max nikdy nevzdychá, když Julie vezme batoh. Ví, že každý výlet je dobrodružství – a kdo ví, koho zase zachrání příště!
Úkoly pro malé čtenáře a malíře:
