Ahoj, malí dobrodruzi! Připravte si pastelky a ponořte se do kouzelného světa přírody. Tahle omalovánka s roztomilou ještěrkou je jako stvořená pro všechny, kteří milují zvířata a rádi objevují tajemství. Co se asi skrývá ve vzkazu v láhvi? To záleží jen na tvé fantazii.
🎨 Co omalovánka rozvíjí?
✅ Jemnou motoriku a trpělivost
✅ Představivost a fantazii
✅ Lásku ke zvířatům a přírodě
Stačí vytisknout a můžeš se ponořit do světa plného barev a dobrodružství – bez registrace, bez čekání, zdarma ke stažení.
🦎 Příběh o ještěrce Ziře a tajemném vzkazu
Na kraji rozpálené louky, kde se tráva pohupovala jako zelené moře a čmeláci bzučeli jako malé motorky, žila ještěrka jménem Zira.
Nebyla to ledajaká ještěrka. Měla oči zářící jako dva zelené smaragdy a ocásek, kterým švihala pokaždé, když byla nadšená.
Zira milovala svůj vyhřátý kámen. Ležela na něm celé hodiny a pozorovala svět. Motýly, co tančili ve vzduchu, brouky pochodující v řadě i mraky plující oblohou. Ale hluboko uvnitř cítila, že tam venku čeká něco víc. Něco velkého. Dobrodružství!
Jednoho dne se mezi kapradinami zablesklo cosi zvláštního. Zira přiběhla blíž a… byla to stará skleněná láhev! Na skle byly prasklinky a uvnitř se třpytil svinutý papírek. Zira zvědavě vklouzla dovnitř, vytáhla ho a rozbalila.
Byla to MAPA! A pod ní tajemný vzkaz: „Hledej světlo, které tě povede. Největší poklad není v cíli, ale v cestě, kterou urazíš.“ Zira nadšeně mrskla ocáskem. „Tohle je ono! Moje velká výprava!“ zasyčela a vyrazila.
Jenže to nebyla obyčejná procházka. Hned první překážkou byl potok. Kamínky byly kluzké a voda zurčela: „Šššš… šplouch!“ Zira poskakovala z jednoho na druhý, až se dostala na druhý břeh.
Pak se musela proplížit kolem sovy s velkýma očima, která na ni koukala tak podezřívavě, že Ziře poskočilo srdíčko. „Pst, potichu,“ šeptala si, když se tiše šourala podél kmene. A nakonec spadlý strom, co vypadal jako most. „Hop! A hop!“ skákala po jeho kluzké kůře, až se dostala na druhou stranu.
Naštěstí potkala i kamarády. Beruška jí ukázala tajnou pěšinku mezi malinami a žabák ji rozesmál tak hlasitými „Žbluňk!“ skoky, že Zira úplně zapomněla na únavu.
Konečně dorazila k obrovskému kopci. Nahoře zářilo tajemné světlo. Svítilo jako hvězda a volalo ji k sobě. Zira začala šplhat. Nožky jí klouzaly, dech se jí krátil, ale pokaždé, když to chtěla vzdát, mrskla ocáskem a řekla si: „Já to dokážu!“ A pak… byla tam. Na samotném vrcholku.
Ale místo truhly se zlatem tam stála jen… kouzelná květina. Její okvětní lístky svítily jako noční obloha plná hvězd.
Zira se zastavila, zhluboka se nadechla a pak se usmála. Najednou pochopila tajemný vzkaz. Pokladem nebyla květina. Pokladem byla její odvaha, cesta plná překážek a radost z kamarádů, které potkala. Od té chvíle Zira věděla, že opravdové dobrodružství nikdy nekončí. Stačí zvednout hlavu, podívat se kolem a vykročit vstříc dalšímu tajemství.
Krátká verze pro malé neposedy
Na kraji louky žila zvědavá ještěrka Zira. Jednoho dne našla láhev s mapou a vzkazem: „Největší poklad není v cíli, ale v cestě.“ Zira se vydala na dobrodružství. Přeskakovala kameny v potoce, plížila se kolem sovy a lezla přes obrovský strom. Po cestě jí pomohla beruška s tajnou stezkou a žabák ji rozesmál svými skoky. Na vrcholku kopce našla kouzelnou květinu, která zářila jako hvězdy. Tehdy pochopila, že největší poklad není květina, ale odvaha a přátelství, které získala po cestě.
Úkoly pro malé čtenáře a malíře:
