Možná se teď usmíváš a říkáš si, že někdo píše o takovém obyčejném vybarvování. Ale přesně v této obyčejnosti se někdy skrývá to největší kouzlo.
Představ si obyčejné úterní odpoledne. Děti se vrátí ze školy, plné energie a historek, které musí okamžitě vyprávět. Ty máš za sebou den na home office, hlava ti hučí z čísel, termínů a e-mailů, co neberou konce. V bytě to vypadá, jako by tam prošla malá vichřice. Syn se začíná nudit, dcera chce stavebnici, která je v krabici hluboko ve sklepě, a tvoje trpělivost je na nule. Už se vidíš, jak vybuchneš a všechny pošleš do postele. Jenže jsou teprve čtyři odpoledne.
Znáš to? U nás doma tato atmosféra tedy není vůbec výjimkou. A právě v takové chvíli se mi osvědčila jedna jednoduchá věta: „Kdo si chce jít vytisknout omalovánku a jít si malovat?“
Reakce? Sekunda ticha… a pak jásavý dusot směrem k počítači a tiskárně. V následujících minutách vybíráme pro každého tu jeho — princezny, auta, zvířata, mandaly…
A pak se stane něco zvláštního
Na stůl přistanou krabičky s pastelkami, fixami a gelovkami, které se běžně „šetří“. Každý si sedne, vezme si svou stránku s omalovánkou a v místnosti se rozhostí pohoda a klid, jaký bys tam před pár minutami nečekala. Slyšíš jen šustění papíru a tiché škrábání tuhy. Myšlenky, které ti ještě před chvílí divoce poletovaly, se zpomalí. Začneš přemýšlet jen nad tím, jestli má ten květ mít jemně růžovou, anebo spíš sytě červenou.
Proč omalovánky nejsou jen pro děti
Možná máš omalovánky spojené s dětstvím, ale psychologové už dávno vědí, že jsou skvělým nástrojem i pro dospělé.
- Okamžitě zpomalí hlavu – soustředíš se na detaily, a tím přerušíš proud starostí.
- Snižují stres – barvy uklidňují nervový systém, skoro jako procházka v přírodě.
- Nakopnou kreativitu – zapojíš mozek jinak, než při práci, a často tě pak napadnou nové nápady.
- Spojují lidi – je to činnost, kterou můžou dělat děti i dospělí bok po boku bez konfliktů.
- Nepotřebuješ žádné dovednosti – jen chuť začít.
A bonus? Výsledek vidíš hned. Každý tah pastelkou tě posune blíž k hotovému dílu. Je to příjemně uspokojující, hlavně v den, kdy máš pocit, že nic nedokončíš.
Papír, pastelky a přítomný okamžik
V době, kdy máme všechno digitální, je až nečekaně příjemné držet v ruce obyčejný list papíru. Vybrat si barvu, přitlačit, nebo ji nechat jen lehce klouzat po papírové ploše. Ta fyzická činnost tě vrátí do přítomnosti. Je to meditace bez složitých technik. Představ si svět jako obrovský orchestr a ty jsi uprostřed. Tisíce zvuků, úkolů, požadavků, které je potřeba splnit jako not, které je potřeba zahrát. A najednou… ticho, klid. Jako by dirigent udělal gesto a svět se na chvíli ztišil. Omalovánky jsou tichý zázrak, ve kterém se ty i tvé dítě ponoříte do svého barevného světa a užijete si pár společných klidných chvilek.
Omalovánky jsou zároveň taková škola hrou, kde nejsou známky, jen radost z objevování. Dítě si myslí, že si jen hraje, ale přitom se učí trpělivosti, soustředění, trénuje jemnou motoriku, poznávat barvy a kombinace. Plus v dnešním rušném rychlém světě je čím dál větším tématem „work-life balance“. Když děti vidí, že i ty si umíš sednout a věnovat se něčemu „jen tak“ — pro radost, je to lekce, kterou si zapamatují víc než jakýkoliv tvůj monolog o tom, jak je důležité odpočívat a nabírat energii.
Jak z toho udělat malý rituál
Jestli máš pocit, že by to mohlo fungovat i u vás doma, zkus si z vybarvování udělat malou tradici:
- Vyhraď si čas – třeba 20 minut po škole nebo po práci.
- Měj zásobu omalovánek – stáhni si různé motivy, ať je z čeho vybírat.
- Používej různé pomůcky – pastelky, fixy, vodovky… prostě cokoliv, co doma najdeš.
- Vytvoř atmosféru – klidná hudba, pohádka, hrnek teplého čaje…
- Sdílejte výtvory – ukažte si, co kdo vytvořil, a klidně si obrázky vystavte.
Není to ztráta času
Běží ti právě hlavou: „Já přece nemám čas si sednout a vybarvovat!“? Ale právě to je ten důvod, proč to zkusit. Když si těch 15–20 minut vyhradíš, vrátíš se k úkolům s čistší hlavou a lepší náladou. A děti ocení, že máma nebo táta nejsou jen „organizátoři povinností“, ale i parťáci na hraní.
A tak až příště přijde to náročné odpoledne, kdy budeš na hraně, vzpomeň si na tu obyčejnou větu:
„Kdo si chce jít vytisknout omalovánku a jít si malovat?“